Proč děti bolí záda?

16.04.2020
ROZHOVOR s dětskou fyzioterapeutkou Mgr. Evou Greplovou

Ráda bych vám chtěla představit moji kamarádku a především dětskou fyzioterapeutku působící ve Fakultní nemocnici v Olomouci, na dětské klinice, Mgr. Evu Greplovou.  Stejně jako já, se Eva stará o malé pacienty.  Ovšem její práce je velmi specifická a záslužná . Pomáhá dětem znovu a správně, rozhýbat jejich malá tělíčka. V tomto rozhovoru se dozvíte o pohybu a bolesti zad u dětí, z pohledu Evy.


Evi, můžeš se nám krátce představit?


Ano, velice ráda. Jmenuji se Eva Greplová, jsem hrdá maminka dvou dcer Adélky a Barborky, se kterými bydlím v jednom útulném bytě v Olomouci. Pracuji jako fyzioterapeutka na Dětské klinice ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Mimo svoji práci, která mě baví a naplňuje, mám mnoho koníčků. Velice ráda hlídám děti a psy, také moc ráda cestuji, sportuji, čtu, zpívám, tančím a učím se nové věci. Ve volném čase se taky snažím pomáhat jako dobrovolnice v několika neziskových organizacích.

Co se ti nejvíce líbí na práci dětského fyzioterapeuta?

Často si tuto otázku sama kladu a pokaždé nacházím další nové důvody, proč mám tuto práci ráda. Je to především radost, že mohu být součástí týmu, který se snaží pomoci, dodat odvahu a naději. Těší mě, že mám možnost díky své terapii něco zlepšit. A nemyslím tím jen zdravotní stav malých pacientů, ale také celkový pohled a přístup k tělesnému a duševnímu zdraví a životu. Je to práce, která vyžaduje pokoru, trpělivost a neustálé sebevzdělávání. Mám tu možnost pracovat jednak s dětmi, které jsou hospitalizované na jednotlivých odděleních dětské kliniky, tak i s dětmi, které za mnou s rodiči dochází ambulantně. Práce s dětmi je pro mě velice obohacující, neustále se při ní od dětí učím, protože děti jsou vynalézavé, tvárné, jsou to čisté duše, nezkažené životním stylem (tedy většinou, s ohledem na věk).

Největším oceněním za moji práci je pro mě především dětský úsměv a radost rodičů. To dává mojí práci smysl.

Jaký vztah máš k józe, k dětské józe?

K józe obecně mám velice kladný vztah, ať ji dělá dospělý nebo dítě. Líbí se mi vzájemné propojení dechu, nastavení polohy těla a jeho pohybu, což je základem i ve fyzioterapii. Jóga pracuje se symetrií a harmonizací těla, toho využívám i ve své terapii. Důležitá je ale vždy individualita. Každý jsme jiný, máme jiné limity a na to nesmíme zapomínat.

Doporučila bys cvičení jógy pro děti, při vadném držení těla?

Ano, doporučila, ale...

Samozřejmě je dobré nejprve vyšetřením vyloučit případné závažnější příčiny vadného držení těla a také bychom měli mít na paměti, že jóga vznikla v jiné kultuře pro lidi s odlišnou stavbou těla, než máme my Středoevropané. Takže je třeba myslet na vlastní limity těla (jako u každého pohybu nebo sportu). Sama se jógou jako začátečník samouk zabývám a provedení některých pozic je skutečně závislé na tvaru kloubů, takže někomu prostě provést nepůjdou. Také je důležité, jestli je cvičenec spíše "zkrácený" nebo "hypermobilní", to hraje také důležitou roli ve způsobu provedení jednotlivých cviků.

Často se v ordinaci i na lekcích setkávám s tím, že děti školkového věku bolí záda, jaká to je nejčastěji příčina?

To je velice těžká otázka. Nejsem si jistá, jestli ji dokážu vůbec zodpovědět obecně, protože, a budu se opět opakovat, je to individuální. Nicméně určitě velikou roli může hrát málo samostatnosti, volného pohybu a celkově změněný životní styl. Dnešní doba přináší mnoho technických vymožeností, které život velice zrychlily. Všichni neustále někam spěcháme a to může být příčinou toho, že se děti nemají čas v klidu s trpělivostí naučit základní důležité činnosti běžného dne a také nemají možnost je následně samy vykonávat. Rodiče v dobré vůli dělají mnohé činnosti za ně, aby ušetřili čas. Tím ale děti ztrácejí možnost pohybového rozvoje, tréninku zručnosti, rovnováhy atd., což později může ovlivnit celkové nastavení těla. Děti už nemají mnoho příležitostí se volně, přirozeně pohybovat. Chybí nám chůze.

Bývá tato bolest u dětí častá?

Neumím dobře odpovědět. Nemám na to žádné statistiky. Můžu jen říct, že se s tím také setkávám a popravdě mě to děsí. Budu mít sice zajištěnou práci do budoucna, ale věřte mi, že raději bych byla, kdybych tyto potíže u dětí vůbec řešit nemusela.

Může to být tím, že děti jsou přetížené? Např. vícero sporty?

Ano, tím to také může být. Tělo dítěte se totiž neustále vyvíjí a do věku zhruba 10 - 12 let by se dítě mělo "učit" spíše všeobecný pohybový základ, nic specifického. Dítě by mělo umět chodit, běhat, skákat, házet, jezdit na kole, plavat, mělo by být ohebné ve všech rovinách (mělo by např. umět kotoul, předklon, záklon i úklon). Opět, dnešní doba dělá z malých dětí hned fotbalisty, hokejisty, tenisty aj. Nechci nikoho soudit, to mi nepřísluší, nicméně bychom se měli nad tím přinejmenším zamyslet.

Prozradíš nám, co Tobě pomáhá x bolesti zad?

Velice ráda. Mně po mnoha vlastních zkušenostech (kovářova kobyla totiž často chodí bosa) nejvíce od bolesti pomohla v první řadě pozitivní mysl, to je základ úspěchu a víra, že se to dá zlepšit a chuť to změnit. Ale bez pravidelného pohybu by to nebylo ono. Já mám proti bolesti velice ráda tanec (prostě si doma v obýváku pustím muziku a tančím, jak mě napadne, většinou mě tělo vede a dovolí si, jen to co je mu příjemné a postupně se uvolní) a v poslední době každý den cvičím (něco z jógy, něco z pilates a nebo si udělám vlastní domácí kruhový trénink) a také se snažím pravidelně běhat a chodit pěšky. A když jsem opravdu velmi unavená a nemůžu se ani hnout, tak si prostě jen lehnu na zem, zavřu oči a dýchám. Soustředím se na svůj dech a snažím se tu bolest z těla "vydechnout".

Můžeš rodičům doporučit pár osvědčených cviků, aby děti nebolela záda?


To není vůbec snadné. Asi neznám žádný manuál, který by vyhovoval všem. Když dáš jeden stejný cvik deseti lidem, uvidíš deset různých provedení tohoto stejného cviku. Bez vedení, kontroly a oprav to nejde. Omlouvám se, ale to je profesní deformace. Ale dobře, několik základních cviků poradit můžu, ale kontrola bude na vás. Tak například...

V pozici kočky (pozice na všech čtyřech v opoře o dlaně, kolena a nárty) zpevnit celé tělo, nejprve jen vnímat pevnost pozice a dech. Poté vést páteř s výdechem do vyhrbení a s nádechem do prohnutí. Pohyb je dobré provádět plynule, v tempu klidného dechu. Zopakujte několikrát. Poté se vraťte do základního postavení na všech čtyřech. Zpevněte se a propínejte do dálky postupně všechny končetiny, můžete vyzkoušet i variantu protažení protilehlých končetin. Důležité je v propnuté pozici chvíli vydržet, snažit se udržet rovnováhu a dýchat.

Další účinný cvik je postupné rolování do mostu. Začíná se v poloze na zádech, pokrčené nohy v kolenou a kyčlích se o zem opírají o celá chodidla. Nejprve začneme jen podsazováním pánve (od země odlepujeme jen kostrč a vracíme zpět), kdy celá páteř leží pevně na zemi. Několikrát pomalu zopakujeme. Poté postupně rolujeme celou páteř, obratel po obratli, do mostu. V horní pozici chvíli zastavíme a poté rolujeme zpět. Těžší variantou je v horní pozici propnout nohu a chvíli udržet (kolena jsou ve stejné rovině). Důležité je pravidelně dýchat, nezadržovat dech.

Ze stejné výchozí pozice v poloze na zádech s pokrčenýma nohama, kdy jsou ruce rozpažené, můžeme přetáčet kolena na jednu stranu a hlavu na druhou. Pohyb je prováděný velice pomalu a plynule s dechem.

Doporučení závěrem

Co doporučit? Zpomalit, víc se usmívat a užívat si smysluplně každou chvíli svého života. Třeba pohybem nebo odpočinkem. To už je na vás. Důležité je, aby vám vše, co budete dělat, přinášelo radost.



Děkuji moc Evě za tento přínosný rozhovor. Doplnila jsem jej svými obrázky pozic, abyste měli lepší představu a mohli si cviky od Evy rovnou, pěkně vyzkoušet. :-) 

Poslední pozice, která může být označována jako - kámen, je velice příjemná a uvolňující pro vaše záda. Sednete si na paty, čelo položíte na podložku a ruce podél těla. Pokud čelem nedosáhnete až na zem, využijte pomůcku jako je např. polštář, srolovaná deka, blok... a položte hlavu čelem na ni. V této pozici plynule, pomalu dýcháte. Nádech...výdech...nádech...při výdechu ruce úplně uvolníte. Uvolníte celé tělo. S každým výdechem klesáte níž a níž k podložce...

Nyní už se s vámi loučíme...

Pokud máte jakékoliv otázky, či připomínky, napište mi. 

S Evčou se budeme těšit na další spolupráci:-)