Dětské chodidlo
Valgozita, hypermobilita nebo hyperpronační syndrom?
Tři odlišné diagnózy, které se na první pohled tváří stejně...
Valgozita
označuje postavení části končetiny, kdy se její distální část vychyluje směrem ven od střední osy těla.
U dětí můžeme pozorovat například:
- Valgozitu kolen (genu valgum) – kolena směřují k sobě, mezi kotníky je při spojených kolenou mezera.
- Valgozitu pat (patní valgózní postavení) – při pohledu zezadu se pata vychyluje směrem ven.
- Valgózní postavení kotníků – může být součástí změněného postavení celé dolní končetiny.
Jak ji poznáte?
Postavíte dítě naboso, přirozeně a uvolněně, a sledujete:
- postavení kolen zepředu,
- osu dolních končetin,
- postavení pat zezadu,
- případnou asymetrii.
Důležité: Valgózní postavení kolen a valgózní postavení pat nejsou totéž.
Hypermobilita znamená nadměrný rozsah pohybu v kloubech.
Nejde tedy primárně o postavení končetiny, ale o to, jak moc se kloub dokáže pohybovat.
U dětí ji můžete pozorovat například takto:
- Kolena se při stoji výrazně propínají dozadu.
- Lokty se propínají za běžnou osu.
- Palec lze přitáhnout k předloktí.
- Malíček lze výrazně ohnout dozadu.
- Dítě má velký rozsah pohybu v některých kloubech.
K posouzení celkové kloubní hypermobility se používá například Beightonovo skóre.
Co je důležité?
Hypermobilní dítě nemusí mít automaticky ploché nohy.
Ale protože kloubní stabilita může být snížená, může mít dítě:
- větší tendenci k propadání nožní klenby,
- nestabilitu kotníků,
- horší kontrolu osy kolen,
- rychlejší únavu při pohybu.
Hyperpronační syndrom
Tady se dostáváme přímo k biomechanice chodidla.
Pronace je přirozený pohyb nohy, při kterém se chodidlo při zatížení přizpůsobuje podložce a tlumí nárazy.
Problémem může být nadměrná nebo dlouhodobě neoptimálně kontrolovaná pronace.
Při nadměrné pronaci můžeme pozorovat:
- propadnutí vnitřní podélné klenby,
- vychýlení paty do valgozity,
- rotaci a změnu postavení hlezenní oblasti,
- změnu postavení přednoží,
- případně změny osy kolen a celé dolní končetiny.
Jak ji poznáte?
Sledujete dítě:
- Ve stoji – jak vypadá klenba a postavení pat.
- Při chůzi – jak se chodidlo zatěžuje a odvíjí.
- Při stoji na jedné noze – jak dítě zvládá stabilizovat kotník a chodidlo.
- Při výponu na špičky – zda se mění postavení paty a obnovuje klenba.
Pozor, samotné ploché chodidlo ještě neznamená hyperpronační syndrom. Je důležité hodnotit i dynamiku pohybu.
Co sledujeme Co to znamená Typický projev
Valgozita Postavení osy končetiny Kolena k sobě, pata vychýlená Hypermobilita Rozsah pohybu kloubů Nadměrné propínání kolen a loktů Hyperpronace Nadměrný pohyb chodidla do pronace Propadávání klenby při zatížení
Jak spolu tyto tři problémy souvisejí?
Představte si dítě, kterému je 7 let.
Při vyšetření nebo pohybovém pozorování zjistíte:
- má zvýšenou kloubní pohyblivost,
- při stoji se mu propadají podélné klenby,
- paty se vychylují ven,
- při chůzi se chodidla výrazně stáčejí do pronace,
- kolena mají tendenci padat dovnitř.
U tohoto dítěte se mohou současně vyskytovat všechny tři sledované jevy.
Hypermobilita může přispívat k horší stabilitě, hyperpronace se může projevovat změnou zatěžování chodidla a valgozita popisuje postavení jednotlivých částí končetiny.
Neznamená to ale, že jedna odchylka automaticky způsobuje druhou.
Při práci s dětskými nožkami je proto důležité sledovat těchto 6 oblastí:
Klenba – ve stoji, vsedě a při výponu.Pata – postavení při zatížení a při chůzi.
Kotník – stabilita a kontrola pohybu.
Kolena – osa při stoji, dřepu a pohybu.
Kyčle – postavení a rotace dolních končetin.
Stabilita – stoj na jedné noze, rovnováha a koordinace.
Důležité je také sledovat bolest, únavu, omezení pohybu a rozdíl mezi pravou a levou nohou. U malých dětí navíc musíme respektovat vývoj. Například flexibilní plochá noha bez bolesti je u předškolních dětí často normální vývojovou variantou. Pokud je chodidlo tuhé, bolestivé, výrazně asymetrické nebo se stav zhoršuje, je vhodné odborné vyšetření.
Čeho si tedy všímat?
Valgozita = JAK JE KONČETINA POSTAVENÁ.
Hypermobilita = JAK DALEKO SE DOKÁŽE KLOUB POHNOUT.
Hyperpronace = JAK SE CHODIDLO POHYBUJE A ZATĚŽUJE.
A právě jejich vzájemné souvislosti jsou při hodnocení dětského pohybového aparátu důležité.
Na co se můžete u dětí zaměřit doma?
Až bude dítě naboso, v přirozeném postoji a bez toho, abyste mu říkali, jak má stát, zkuste si všimnout:
Co pozorovat Na co se zaměřit
Klenba Je viditelná, nebo se při zatížení zplošťuje?
Paty Jsou při pohledu zezadu přibližně v ose, nebo se vychylují?
Kotníky Nepůsobí vnitřní strana kotníků výrazně propadle?
Kolena Nesbíhají se při stoji nebo dřepu k sobě?
Chůze Nevtáčí dítě špičky, nezakopává, nechodí nestabilně?
Únava Nestěžuje si na bolest nožek, lýtek nebo kolen?
Tři jednoduchá domácí pozorování
Test č. 1 – Klenba při stoji a na špičkách
- Dítě stojí naboso.
- Podíváte se na vnitřní podélnou klenbu.
- Potom dítě požádáte, aby se postavilo na špičky.
Co sledujete?
Pokud se při stoji klenba zplošťuje, ale při výponu se znovu objeví, jde o známku flexibilní ploché nohy. Pokud se klenba neobnovuje, chodidlo je tuhé nebo bolestivé, je potřeba odborné vyšetření.
Test č. 2 – Pohled na paty
- Dítě stojí přirozeně.
- Podíváte se zezadu na obě paty.
- Sledujete, zda nejsou vychýlené směrem ven.
Samotné vychýlení paty ještě neznamená, že dítě potřebuje vložky nebo speciální obuv.
Test č. 3 – Stoj na jedné noze
- Dítě se pokusí stát na jedné noze.
- Sledujete stabilitu chodidla, kotníku, kolena a pánve.
- Všímáte si rozdílů mezi pravou a levou stranou.
Nejde o soutěž, kdo vydrží nejdéle. Zajímá nás kvalita pohybu.
3. Kdy raději vyhledat odborníka?
Rodiče by měli kontaktovat pediatra, dětského fyzioterapeuta, podologa nebo ortopeda, pokud:
- dítě má opakované nebo přetrvávající bolesti,
- výrazně kulhá,
- jedno chodidlo vypadá jinak než druhé,
- chodidlo je tuhé a klenba se neobnovuje,
- objevuje se otok,
- dítě se vyhýbá pohybu nebo nezvládá běžné aktivity,
- postavení nohou se rychle zhoršuje.